Diskuze 1.

Moje představa o ideálním partnerství:

Chtěl bych mít krásný a romantický vztah,založený na velké upřímnosti a lásce.
Mám rád něhu,tudíž bych to chtěl mít doma takový láskyplný. Oslovování vlastním
jménem mi připadne takový spíš kamarácký. Proto raděj Zlatíčko, Miláčku,apod.
Nemám rád v domácnosti staromódní pravidlo "to je ženská práce". Umím vařit,
píct, prát, žehlit a uklízet, proto nevím, proč by tohle musela dělat jen žena. Rád bych
to měl rozdělený a založený na vzájemné pomoci. Je přece hezký udělat ženě radost
když jí třeba něco dobrého uvaříš. To pak i to vaření hodně baví. Moc rád dělám své
přítelkyni radost, když ji zrovna mám, protože vidět na její tváři šťastný výraz či úsměv,
to je to nejkrásnější, co může člověk spatřit. Ještě když ji můžeš chytnout za packu a
dát ji pusinku... no myslím si, že není nic hezčího.

Ve svém vztahu bych ani nechtěl mít takový to... "to si kupuješ ty, tak si to zaplať !"
To mi připadne být také takové více kamarácké než partnerské. Hezčí je to koupit
a získat tím hned dvě či více věci naráz. Jednak věc, kterou jsem koupil, partnerčin
úsměv, radost a třeba i políbení. To jsou přece nejlíp investovaný peníze, nemyslíte?

Ve vztahu mám ale jednu špatnou vlastnost o které ale vím a snažím se ji hodně mírnit.
Bývám totiž hodně ješitnej. Projevuje se to tak,že potřebuji někdy tu lásku mé přítelkyně
ukázat a vidět,že pro náš vztah taky něco dělá. Stačí jen maličkost. Udělá mi radost,když
mě 2x či 3x za den prozvoní, když nejsme spolu,ale když to neudělá,tak to zamrzí a pak
nastoupí má ješitnost. Dělám uraženýho :) Už ale vím,že to není dobré a několikrát se mi to i
dost vymstilo. Snažím se proto tuto vlastnost vytěsnit z mého života.

Jinak si ale myslím,že pokud najdu přítelkyni,která mě bude milovat a bude chtít mít podobný
vztah,tak bude šťastná. Jsem schopen udělat i nemožné aby byla šťasná. Vážím si totiž toho,
že mě miluje a protože je pro mě svět s láskou ten nejkrásnější,tak se všemožně snažím aby
měla stále důvod mě milovat a neopustila mě. Zatím se mi to ale nepovedlo,protože to vždy
ztroskotalo na penězích nebo natom,že partnerka byla moc mladá a chtěla zkusit jiného.

Zatím se mi nepodařilo zjistit
jaký to je odmilovat se a ani to vyzkoušet nechci. Nějak nevím jak je to možný.

Jsem zvědavej kdy a kde nějakou najdu a jejikož už jsem dýl sám,tak mám v sobě nastřádáno
tolik lásky,přání a touhy,že další má přítelkyně,pokud nějaká vůbec bude,to bude mít,myslím si,
moc hezký. Pokud bude tedy chtít přesně to co já a budu se jí opravdu líbit.

Možná takový vztah,který si přeju není zrovna ideální a určitě by se každému nelíbil,ale já
osobně si myslím,že zbytečně moc hádek a nedejbůh facek do vztahu opravdu nepatří.

Zakončil bych moji úvahu asi mým životním mottem:

Čiň lidem to,co bys chtěl aby oni dělali pro tebe!!!