Jaký jsem

Mou osobu lze charakterizovat asi takto:

  Na svůj věk už jsem stihl posbírat mnoho zkušenností, které mě naučily řešit životní problémy s rozvahou, poučením a nadhledem. Člověk se ale nestačí divit, kolik toho ještě nezná, kolik toho se dá ještě pokazit a kolikrát by tak rád vrátil čas... Často jsem si říkal, že mě už nemůže nic překvapit a že jsem si zkusil už opravdu všechno, ale není to tak. Člověk je tvor prakticky nepoučitelný a navíc když má na očích růžový brýle, tak se může snažit sebevíc a ta chybička si ho prostě najde. Ani nevím, jestli se mám těšit nebo bát toho, co mi osud ještě připravý a zda-li mi budou zkušennosti vůbec co kčemu, ale myslím si, že už u mnoha věcí najdu to správné řešení, dám si pozor a vím přesně co chci.

  Jsem rozpolcená osobnost, která se mění tak, jak se mění můj stav ze zadaný a nezadaný. Když totiž přítelkyni mám, tak žiju - bez ní jen přežívám!

Bez přítelkyně mě nic nebavý, nudím se a veškerý věci, které mě dřív naplňovaly mi najednou nic neříkají. Potřebuji totiž žít pro svoji přítelkyni. Neexistuje pro mě hezčí činnost než být sní a starat se oto aby se cítila dobře, hezky a byla šťastná. Mnoho lidí mě říká, že jsem na svou přítelkyni až moc hodný, ale já dělám vlastně jen to, co bych si přál aby ona dělala alespoň z poloviny pro mě. Miluji romantiku a něhu. Vetšinou bývám i na svůj věk na přítelkyni malinko infantilní, ale jen proto, protože jsem obrovsky šťastnej, že ji mám. Dokáži si velmi vážit. Přál bych si najít dívku, která by dokázala ocenit, co všechno pro ni dokáži udělat a obětovat. Zatím se mi to nepodařilo, protože jsem pokaždé narazil na moc mladou přítelkyni, která toho vždy uměla jen využít a dokázala hodně málo a opustila mě kvůli jinému.

  Moc bych si přál najít něžnou, veselou a hodnou přítelkyni, která by mi dokázala už jen maličkostmy jak moc mě má ráda a jak jí na mě záleží. Zní to jakože chci nějak moc, ale v podstatě jsem skromnej člověk. Stačí mi obyčejný prozvonění, smska či políbení. Pro tyto věci dokáži udělat opravdu hodně a v mnoha případech až neuvěřitelně moc, ale bohužel pak pociťuji jen zklamání. Mrzí mě, že nemohu najít dívku, která by si moc vážila toho jaký jsem a jak se kní chovám. Možná jsem najivní, ale myslím si, že dokáži hodně dokazovat lásku, vděčnost a vlastní štěstí, protože vím, že kdyby se takto chovala přítelkyně ke mě, tak bych ji miloval víc než cokoliv na světě! Sám se někdy divím, co vlastně ty holky chtějí? Když je na ně přítel hrubý, tak si stěžují. Když je na ně však hodný, tak si neváží. Přičítám to tomu věku. U mladých dívek jsem se totiž přesvětčil, že nevědí co chtějí, ale nedají pokoj, dokud to nedostanou.

   Moc si přeji abych už konečně našel přítelkyni, které by nevadilo držení se za ruku, objímání a romantika. Která by mě uměla hezky překvapit, potěšit a rozveselit. Která by ráda zažívala něco hezkýho a nebránila se tomu výmluvamy. Která by také uměla dávat a né jen brát a dokázala by hlavně vidět, ocenit a vážit si toho jaký jsem a buď mě odměnila nebo naopak potrestala. Myslím si totiž, že kdyby se naše povahy spojily, tak by vzniklo něco neobyčejně krásnýho a být vzájemně šťastní je přece to nejkrásnější, co člověk může zažívat a mít, nemyslíte?

Pokud bůh chtěl lidi zároveň odměňovat a trestat, tak vymyslel lásku...